Muži v mateřských a základních školách: Lukáš Fořt

Rodák z Podbořan Lukáš Fořt pracuje jako učitel v sedmitřídní Mateřské škole Chomutov, v součásti MŠ Radost, od roku 2018. V posledních dvou letech prošly obě budovy této MŠ kompletní rekonstrukcí, tudíž se jeho pracovní prostředí krásně zvelebilo. Nově se navíc mateřská škola věnuje programu Začít spolu, což je vzdělávací program, ve kterém se děti učí samostatně myslet, kde je chyba přirozenou součástí procesu učení stejně jako zodpovědnost za sebe sama.

Lukášově práci v mateřské škole předcházelo studium na Střední Pedagogické škole v Mostě, kde současně hrál fotbal za Baník Most. Fotbal ho provázel celý život a dokázal ho propojit také se svým povoláním. Poslední dva roky se ve volném čase věnuje trénování mládeže Junioru Chomutov. Své působení v klubu využívá i při své práci učitele, bere děti na fotbalové hřiště, kde je seznamuje s fotbalovým prostředím, přičemž pro ně aktivně pořádá různé pohybové a sportovní aktivity. Mezi Lukášovy záliby patří běh, pobyt v přírodě, sledování závodů Formule 1 a fandění fotbalové Spartě. Práce v mateřské škole zasáhla také do jeho osobního života, na pracovišti totiž potkal svou manželku a od října letošního roku je tatínkem chlapečka Davídka.

1. Jak jste si vybral práci, kterou děláte? Směřoval jste k práci s dětmi ve školství odjakživa?

K práci v mateřské škole jsem od úplného začátku nesměřoval. Celý život jsem se věnoval fotbalu a myslel jsem si, že má budoucí kariéra je téměř přesně nalajnovaná. Moji rodiče však chtěli, abych měl kvalitní vzdělání, že život není pouze fotbal a měl bych myslet také na budoucnost po fotbale. Bohužel, jak to ve sportu bývá, v době, kdy jsem toho mohl nejvíce dokázat, jsem utrpěl pár vážnějších zranění a už jsem nemohl být tolik aktivní. Fotbalu jsem se chtěl věnovat nadále, a tak jsem si své budoucí povolání představovat alespoň na postu fotbalového trenéra.

V čase výběru střední školy jsem hrál za Baník Most, a abych mohl fotbal skloubit se školou, musel jsem si vybrat jednu z místních středních. Po dlouhých rozhovorech s rodiči jsme společně došli k závěru, že pedagogická škola by mohla být dobrým startovacím můstkem pro naplnění mého snu. O to složitější to ale bylo v tom, že jsem pocházel z města asi 50 kilometrů vzdáleného a musel jsem bydlet na intru, což bylo pro mé rodiče těžké.

Na školu jsem byl přijat, a i tam byla mou specializací tělesná výchova. V průběhu studia jsme navštěvovali různá školská zařízení v rámci studentských praxí. Na konci prvního ročníku jsme byli právě v mateřské škole u nás ve městě a tam jsem si řekl, že by se mi tato práce vlastně líbila. Nyní pracuji v mateřské škole šestým rokem a z toho poslední dva roky trénuji ve volném čase dvanáctileté fotbalisty, takže se vlastně splnil i můj prvotní sen.

2. Co Vás na této práci baví a co je na ní nejnáročnější?

Samozřejmě mě práce s dětmi baví, ale nejvíce asi to, že mohu propojit profesi učitele a trenéra v rámci spolupráce naší mateřské školy a klubu Junior Chomutov, kde trénuji. Pořádáme různé sportovní akce pro školkové děti od miniškoly sportu po turnaje MŠ ve fotbale. Zároveň mám možnost v rámci pobytu venku navštěvovat místní fotbalové hřiště, kam se svou třídou často chodíme a věnujeme se pohybovým aktivitám. Už jsem také připravoval sportovní dopoledne na hřišti i pro další třídy v naší školce.

Nejnáročnější je pro mě dokumentace. Celý život jsem tímto poznamenán, jsem dyslektik a dysgrafik. K veškeré činnosti související s psaním nebo vyplňováním jsem se dostal vždy až po mírném nátlaku kolegyň a naší paní ředitelky. Dnes již tento problém není tak velký, jelikož jsme přešli na elektronickou evidenci, a tak jsou zápisy do třídnic a další dokumentace pro mě dnes hračka.

3. Čím to podle vás je, že v předškolním vzdělávání a na 1. stupni základních škol učí tak málo mužů?

Myslím si, že je to kvůli finančnímu ohodnocení této profese. Muž je většinou brán jako živitel rodiny a není tajemstvím, že existují obory a odvětví, která jsou placená mnohem lépe. Zároveň si ale myslím, že je to také naším mužským egem, které často nedokáže přijmout povolání učitele (v mém případě učitele v MŠ) jako rovnocenné s učitelem na základní nebo střední škole. Je obecně bráno, že děti v mateřské škole vzdělávají paní učitelky, když je tam učitel, každý se často diví a ptá se, jestli opravdu učím a nejsem školník, domovník nebo údržbář. To může některé muže odrazovat, nebo jim to může být trapné a nepříjemné, proto se tomuto povolání vyhýbají a raději se specializují na vyšší stupně škol.

4. Berou děti jinak učitele muže než učitelku ženu? Vnímáte nějaký rozdíl ve svém přístupu k dětem, než jaký mají Vaše kolegyně?

Děti v naší mateřské škole mě berou jako učitele jinak. Pociťuji od dětí větší respekt, než mají některé mé i zkušenější kolegyně. Myslím si, že je to i tím, že se já sám snažím být jiný. Spoustu věcí vidím s nadhledem, chci se s dětmi bavit, smát se, a „řádit“, zkrátka být jim nejen autoritou, ale i parťákem. Užít si s nimi den ve školce, vzdělávat je formou her, budovat přátelství mezi nimi, mít radost. To chci pro děti, ale i pro sebe a jsem rád, že právě v této profesi toto lze. Tímto odpovídám také na otázku rozdílu v přístupu - zkrátka jsem asi více spontánní a často využívám konkrétního momentu a situace. Činnosti plánuji, ale většinu času vycházím při vzdělávání z aktuálních potřeb a pocitů dětí.

5. Myslíte si, že by muži mezi učiteli malých dětí měli být zastoupeni častěji? A co by podle Vás pomohlo, aby ve školkách a na základních školách učil vyrovnanější počet žen a mužů?

Ano, myslím si, že by bylo hezké potkávat v mateřských školách více mužů. Mohlo by to také zvýšit prestiž tohoto povolání. Pomohlo by tomu určitě zmíněné vyšší finanční ohodnocení, aby i táta od rodiny viděl toto pracovní místo jako atraktivní. A také osvěta - že i muž může učit v mateřské škole, že to není nemožné, nebo že to není ostuda. Ale že je to (sice) náročné povolání plné velké zodpovědnosti, ale je to jediné povolání, kde můžete každý den zažít něco nového, kde se i vy každý den učíte a je to povolání, kde se může spojit práce se zábavou - jako v mém případě školka a fotbal.