Rodila jsem v New Yorku

Vy kdo si mě tu na rodině v diskuzi pamatujete víte, že můj příběh začínal v diskuzi na téma "Přišli jsme o miminko". Já jsem vlastně přišla o tři miminka potratem. Při čtvrtém těhotenství jsem také v třetím měsíci těhotenství začala krvácet a bylo pro mne velkým překvapením, když jsem na ultrazvuku u lékaře viděla pěkně udělané miminko s rukama a nohama, které se čile pohybovalo. Těhotenství proběhlo jen s menšími problémy a v osmém měsíci jsem manželovi prohlásila, že cítím, že tohleto miminko přijde před termínem a tak, abychom si pohli se zařízením dětského pokoje. A aby to nebylo tak lehké, dostala jsem v prvním týdnu devátého měsíce velkou superchřipku, která mě složila. V této době jsem si každý den přála ať nemusím s chřipkou a těma teplotama rodit. Toto přání se mi ovšem nesplnilo.

Chřipka - nechřipka, moje miminko se rozhodlo tři týdny před termínem (ve 37.týdnu od data poslední menstruace) přijít na svět.

Bylo to v sobotu ráno přesně 6.00, když mi při lezení v posteli praskla plodová voda. Byla jsem z toho velmi překvapena, neměla jsem žádné bolesti a ani náznak porodu. Zavolala jsem lékaři a ten mi doporučil v klidu doma počkat na nějaké kontrakce. Tak jsem se do 7.00 v klidu balila do nemocnice.

V 7.00 mě začaly menstruační bolesti, ale nic moc, jen trocha krvácení. Šla jsem se do 8.30 do vany oholit a dát si sprchu. Pak jsem dostala kontrakce, které mě vyvedly z míry, protože byly velmi silné. Opět jsem volala lékaři, že mám kontrakce po dvou minutách a ten mě poslal do nemocnice. (V duchu si však říkal, že to je na prvorodičku trošku moc poplachu.)

Protože jsem měla lékaře se soukromou praxi, jela jsem do nemocnice, se kterou měl smlouvu, že tam také své pacientky odrodí. Vyjeli jsme s manželem v 9.00 a to se klidně přiznám, že při cestě autem jsem si s chutí zařvala jak to bolelo. V nemocnici jsem šla jak slimák mezi bolestma na porodní oddělení, kde už jsem přišla ve stavu zatmění mozku z bolesti a jediné co jsem že sebe vysoukala bylo jedno slovo...EPIDURAL. Ovšem "prohlídkový" lékař na příjmů prohlásil, že první zkontroluje mě otevření. Tímto se můj osud zpečetil, poněvadž rozsudek zněl...8 cm. Tohle znamenalo, že žádný epidural nebude a bude se rodit naživo. (Bylo na něj pozdě.)

Můj privátní lékař přijel za mnou do nemocnice během 15 minut. Byl velmi překvapený z mého překotného porodu.

Když dorazil, byla jsem už otevřena na 10 cm a z mých výkřiků usoudil, že raději zavolá i doulu. A tak jsme společnými silami začali tlačit. Miminku byly ovšem stále vidět jen vlásky a jinak tlačeni bylo bez úspěchu. Po dvaceti minutách doktor prohmatem zjistil, že moje miminko má "zaseklé" ramena, které nechtějí projít. A tak mě nenechal více trápit (za což jsem mu velmi vděčná)a převezl mě na sál na císařský řez. Dostala jsem jednorázovou injekci do páteře na umrtvení od pasu dolů. A tak mi konečně skončily ty hrozné bolesti a cítila jsem se, jako by mě někdo vytáhl z pekla do nebe.

Konečně jsem relaxovala a bylo mi úplně jednou, že se ve mne hrabou. Manžel mi seděl u hlavy a držel mě za ruku. (Ten se ode mne nehnul na krok a to byla velká pomoc.) A po 5 minutách byl na světě můj syn Chase s váhou 3,34.(Měl také omotanou pupeční šňůru kolem nohou, která ho držela a tak nemohl ven.) Bylo právě 10.41 hod dopoledne. Během 20 minut mě zašili a odvezli i s manželem na jednotku intezivni péče kde jsem strávila dvě hodiny. Po té mě odvezli na normální poporodní pokoj, kde mi hned přivezli miminko. Přinesli mi jídelní lístek, který jsem ovšem nevyužila, protože jsem jist mohla až od třetího dne po operaci. Po 24 hodinách jsem však začala chodit a tak jsem mohla konečně mít své miminko u sebe pořád. Po třech dnech jsem šla slavnostně domů. Můj porod mi zabral necelých 5 hodin a z toho jsem měla bolesti 3 a půl hodiny (Ovšem od těch nejmenších po ty největší.)Vlastně můj porod byl dar, hodně maminek se trápí více. Ale po porodu jsem si ty problémyvybrala. Šestý den po cisařáku mi začala vytékat nějaká voda z břicha a v nemocnici zjistili, že mám infekcí.

Otevřeli mi břicho na 12 cm (hloubku) a dali drenáž. Nyní mi domů denně chodí zdravotní sestra tu ránu čistit. Je to už pět týdnu. Mám teď ránu jen otevřenou 2 cm do hloubky.

Zvítězila jsem nad porodem, kterého jsem se tak bála a mám krásného syna. A budoucí maminky co se vám nedaří otěhotnět a nebo máte za sebou několik potratů nezoufejte tak jak jsem to dělala já. I na vás dojde a ten porod si dříve či později prožijete.