Co si pamatuji, to mi nikdo nevezme

Schopnost zapamatovat si souvisí s naší motivací i s emocemi, které proces zapamatování doprovázejí. A co je důležité - paměť je možné trénovat.

Zapamatovat si různé údaje a postupy nepotřebují jen lidé, kteří „pracují hlavou“, ale paměť se hodí všem. Dana Steinová z České společnosti pro trénování paměti a mozkový jogging vysvětluje, že paměť není jen jedna. „Máme několik druhů paměti, které se chovají diametrálně odlišně,“ uvádí dlouholetá trenérka paměti. „Procedurální dlouhodobá paměť je spojená s manuálními dovednostmi, které se musíme naučit, ale pak je už používáme rutinně - chůze, plavání, lyžování, háčkování, psaní na stroji, čistění zubů… Dalším druhem je paměť epizodická, která ukládá zážitky z našeho osobního života, ta je velmi specifi cká, ale značně nespolehlivá, a mimo to máme tendenci si naše osobní vzpomínky zkrášlovat.“ To může potvrdit většina z nás. Když si třeba na třídních srazech vyprávíme historky, které jsme společně zažili, zjistíme, že co člověk, to originální verze dané události.

Zajímalo mě, která část paměti nám činí největší potíže. Dana Steinová mi vysvětlila, že nejvíce nás „potrápí“ krátkodobá pracovní paměť. „Tahle paměť je nejdůležitější, ale zároveň nejzranitelnější. Nejdůležitější proto, že pokud úspěšně nezpracujeme novou informaci v krátkodobé pracovní paměti, tak ji nenávratně ztratíme a nebudeme schopni si ji v budoucnu vybavit z dlouhodobé paměti, protože tam nikdy nebyla uložena.“ A protože si nepamatujeme jenom nepravidelná anglická nebo německá slovesa či názvy živočišných tříd a druhů, ale i to, jak se vaří čaj, zavazují boty nebo zamykají dveře a také jak se jmenují lidé kolem nás, je pro nás paměť životně důležitá. „Paměť vytváří naši identitu, bez paměti bychom ke každé informaci přistupovali tak, jako bychom ji slyšeli poprvé, jsme zkrátka tím, co si pamatujeme,“ tvrdí Dana Steinová.

Přesto mi to nedalo a zeptala jsem se, jestli je třeba snažit se zapamatovat si věci, které můžeme někde najít - ve slovnících, na internetu… „To, o čem se zmiňujete, se týká výhradně dlouhodobé sémantické paměti, ve které máme uložena fakta o okolním světě,“ řekla mi Dana Steinová. „Tento druh paměti je velmi spolehlivý a jeho kvalita se nemění během života. Z toho je patrné, že je velmi efektivní investicí do budoucnosti si informace zapamatovat a nebýt závislý na externích zdrojích informací - ne vždy je budeme mít k dispozici a ne vždy lze tyto zdroje použít, třeba při společenské konverzaci. A o mozku navíc dvojnásob platí známé ,Use it or lose it‘ neboli ,Co nepoužíváme, o to přijdeme‘,“ konstatuje odbornice a trenérka paměti.

Třídění informací

Podle kognitivních vědců si snáze zapamatujeme informace, které jsou uspořádané do nějakých smysluplných celků. Navíc je lepší, když informací není najednou moc. Je dobré, pokud si informace rozdělíme do nějakých smysluplných celků. Nákupní seznam mohou tvořit podskupiny pečivo, mléčné výrobky a ovoce a zelenina, někdo si „ukládá“ zapamatovávané věci do vizualizované mapy známých míst - každý pojem má na mapě své místo. Zapamatování napomáhají i různé asociace - pojmy, které se nám vybaví, když se řekne… Dana Steinová zmiňuje také oblíbené mnemotechnické pomůcky. „Když bylo mé vnučce šest let, ohromila paní učitelku i děti ve školce znalostí pořadí 17 pražských mostů (Zbraslavský, Branický, Barrandovský, železniční, Palackého, Jiráskův, Legií, Karlův, Mánesův, Čechův, Štefánikův, Hlávkův, Negreliho viadukt, Libeňský, železniční, Barikádníků, most elektrických drah). Zapamatovala si větu: ,Zelená bradatá brýlatá žába plavala jako labuť, která měla černou špinavou hlavu natřenou lesklým žluto-bílým emailem.‘“ Zajímalo mě, jestli můžeme dětskou schopnost zapamatování podpořit i jinými technikami. „Malé děti jsou mnohdy neposedné, některé jsou hyperaktivní. Vhodná jsou koncentrační a kreativní cvičení obrázková (srovnávání rozdílů, hledání předmětů, co vše lze vytvořit z kruhu…), slovní (kdo dostane míč, řekne hračku, ovoce…), Kimova hra, pexesa…,“ vysvětlila mi Dana Steinová. A dodala, že dětský mozek je ve vývoji. „Třeba čelní mozkové laloky, které reprezentují exekutivní zónu mozku, jsou plně vyvinuty až v 18 letech. Na vrchol mentálních schopností se dostáváme mezi 16. a 23. rokem života, roli v tom hraje větší kapacita krátkodobé paměti v tomto období.“ Uspořádání zapamatovávaných informací není jedinou okolností, která usnadní nebo naopak zkomplikuje zapamatování nových pojmů. „Pro úspěšné zapamatování je velmi důležitá motivace. Jestliže se učíme cizí jazyk proto, že víme, že budeme pracovat v zahraničí a s místními se jinak nedomluvíme, tak budeme studiu věnovat mnohem více úsilí, než když se budeme učit jazyk ,jen tak‘. Prostředí však také hraje svou roli. Jestliže se naučíme něco v určitém prostředí, třeba ve třídě, snadněji si tam onu informaci vybavíme, jedná se o tzv. syndrom závislosti na kontextu,“ uvádí Dana Steinová. Syndrom závislosti na kontextu zná v praxi každý, kdo se někdy snažil zpětně najít, co mu „vypadlo“ z hlavy. A až v místě, kde informaci slyšel poprvé, si ji zase vybavil. Kognitivní psychologové navíc zdůrazňují, že naše paměť pracuje lépe, pokud nejsme ve stresu.

Co naše hlava „unese“?

Někdy se bojíme, abychom děti zbytečně nepřetěžovali. Zajímalo mě, jestli je možné naši paměť nějak přetížit a jakou má kapacitu. Dana Steinová mi vysvětlila, že lidský mozek se v průběhu evoluce vyvinul tak, abychom přežili, pokud se ocitneme v nebezpečí života, a je za naše přežití zodpovědný. „Z tohoto důvodu se brání přijímat příliš mnoho informací a my musíme vymýšlet techniky a strategie, jak ho přimět, aby si zapamatoval to, co potřebujeme. Na tom je založené celé trénování paměti. Takže přetížení rozhodně nehrozí, spíš naopak, protože k tomu, abychom si něco úspěšně zapamatovali, musíme vyvinout určité úsilí,“ objasnila mi Dana Steinová, jak to je s kapacitou naší paměti.

V souvislosti s pamětí se nám možná vybaví lidé, kteří po úrazu přišli o své vzpomínky. „Velmi záleží na tom, o jak závažné poškození mozku se jedná,“ říká Dana Steinová. „Nejsem neuroložka, nicméně soudím, že neuroplasticita mozku, což je jeho schopnost se měnit a trasformovat, flexibilně reagovat na novou situaci (ztráta zraku, úraz mozku, trauma) v kombinaci s vhodnou kognitivní rehabilitací dává všem těmto lidem velkou naději na zlepšení jejich stavu.“ Ztráta paměti postihuje i lidi, kteří trpí demencí. A v souvislosti s Alzheimerovou demencí zmínila Dana Steinová poznatek, který by mohl být zajímavý i pro mladé lidi, a dokonce i učitele malých dětí. „V současné době neumíme ještě vyléčit Alzheimerovu demenci, ale už víme, jak oddálit její devastující účinky. Na některých pacientech trpících touto chorobou se překvapivě neprojevují symptomy, které jsou jinak pro tuto zákeřnou chorobu typické. Tito lidé mají v kognitivních testech výsledky v oblasti normy a teprve poté, co zemřou, se při pitvě přijde na to, že trpěli Alzheimerovou demencí. Vědecké vysvětlení této záhady odhaluje, že tito lidé těží z tzv. rezervní mozkové kapacity, kterou si během života vybudovali, a ta jim umožňuje normální myšlení navzdory postupující chorobě. Dnes ještě není vědecky zcela vysvětleno, zda tato rezervní mozková kapacita stojí na větším množství neuronů, hustší síti synapsí či na jiném, dosud neznámém faktoru. Všichni vědci však jednoznačně souhlasí s tím, že je skvělé mít tuto rezervní mozkovou kapacitu k dispozici v případě potřeby. Určitou roli hraje naše genetická dispozice, ale zbytek záleží jen na nás samých. Náš životní styl, vzdělání, chuť učit se nové věci, optimismus, fyzická aktivita, zdravá výživa, kontakt s přáteli, to vše ovlivňuje, jak nám bude paměť fungovat ve stáří. Vzhledem k tomu, že rezervní mozkovou kapacitu si začínáme budovat již v útlém mládí, je namístě učit už děti v mateřských školách jednoduché strategie, jak si lépe pamatovat a jak se rychleji učit,“ uzavřela povídání o paměťových schopnostech Dana Steinová.

Jedno je tedy jisté - Kimovy hry, pexesa a hříčky jako „Přijela babička z Číny“ děti nejen pobaví, ale pomohou jim „vycvičit“ paměťové schopnosti a možná je v budoucnu ochrání před devastujícími projevy, které s sebou nese Alzheimerova choroba. A jisté je i to, že na trénink paměti není pozdě v žádném věku.

Chcete se o paměti a možnostech jejího posilování dozvědět něco více? Navštivte webové stránky České společnosti pro trénování paměti www.trenovanipameti.cz, kde najdete informace o kurzech a přednáškách i kontakty na certifi kované trenéry paměti a různé odborníky.