Názory k článku Děti jako postoj

Zvlášť když se někteří o tu "pomoc" ni neprosili. I porevoluční angažovanost ve smyslu dát dítěti "nejlepší" vzdělání za každou cenu a podobně může ublížit. Vím o spolužačce co jí maminka umetla cestičku na "prestižní" gymnázium (bez iluzí spíš zlatá klec) tím, že přemluvila (a bůhvíjak) ředitele. Já bych se bez tlaku rodičů taky obešla. Koneckonců stejně jsem podle nich jen sestra co vytírá starým lidem pozadí, protože jsem se jim vzepřela a nešla jsem po maturitě na jejich vysněná práva nebo filosofii a čtyři roky v oné zlaté kleci mi život spíš zkomplikovaly. Tolik ke vzdělání. Co se týká ostatních aspektů tehdejší doby to už si netroufám tvrdit, protože jsem se narodila právě do revoluční doby.

Oni obětovali vlastní hrdost a to je víc než smutné. Můj dědeček za komunistů byl skoro 15 let zavřený z politických důvodů, ostatní rodina z toho samozřejmě měla velké problémy, ale nakonec i ty vysoké školy si všichni nějak dodělali. Nikoho z rodiny nikdy nenapadlo mu to nějak zazlívat, naopak. Po generace v nás zůstane obrovská hrdost na to, jaké jsme měli předky. Doufám,že kdybych se dostala do podobné situace jako on, uměla bych si hájit názor stejně statečně.Možná, že nám tím ukázal něco, co se tak těžko vysvětluje, a proto to lidé, jejichž předci se raději pro blaho rodiny shrbili, mají problém pochopit...

Ve 23 jsem měla dvouleté dítě
Ale já byla tak vyhraněná, že mně tu přihlášku ani nenabídli.

To mě právě napadlo při sledování Občanského průkazu: že je hrozně těžké definovat, kdo byl viník, kdo spoluviník, kdo nevinný… tím byl ten systém zrůdný.

Martino, tak spousta z nás to nějakým způsobem řešit musela – mně bylo v době revoluce 23. A není pravda, že každý musel být ve straně.

srazila bys podpatky a dělala, co se ti řekne. To byla taková hrůza, jakou si nikdo z nás ani nedovede představit.

Žijeme si hezky v klídečku a teď si představte, že vám někdo rozkopne dveře, odvede tátu, někde ho bude pár měsíců mlátit a až podepíše, co chtějí, a to podepíše!, tak ho popraví. A maminka bude zpívat přesně to, co se po ní bude chtít. Je možná pár odvážlivců bez pudu sebezáchovy, ale normální člověk na taková svinstva není stavěný.

Prostě si stačí doplnit si třeba do nějakého dobového filmu svou postavu - co bych tak asi dělala já? Já osobně vždy dojdu pouze k tomu názoru, že jsem šťastná, že to vůbec nemusím řešit.